A přece lze jít i k tomuto lékaři v podstatě bez obav. Je totiž jisté odvětví, nebo obor, kde vám do zubu vrtat nebudou. Asi to nebude ani také nic příjemného, ale bolest zde není jednoznačným králem.
Toto odvětví se nazývá ortodoncie a toto slovíčko je řeckého původu. Znamená v podstatě rovně, nebo správně, tedy ono orto a to druhé, odont, je zub.
Tento obor se zabývá, a zde si podovolím citaci, „diagnostikováním, prevencí a léčbou zubních a obličejových anomálií“.
Což znamená to, že rovná křivé zuby. Laicky řečeno. V Česku je hodně takových klinik a jednou z nich je i ortodoncie Praha. Zde umí zuby „postavit do latě“. Totiž přidělit jim místo kam patří.
Takový specialista musí mít zvláštní přístroje a aparátky a hejblátka, a také musí vědět, jak je použít. Takže výrazy jako dentofaciální ortopedie nebo malokluze musí znát a být s nimi kamarád.
Léčba špatného postavení zubů není nikdy krátkodobou záležitostí, většinou trvá řadu měsíců, ale někdy i léta. Zuby se neposunou jako vojáci během chvilky, ale musí se srovnávat pomaličku, jako třeba křivě rostlý stromek nebo rostlina. Také se nesrovná ze dne na den.
Rovnání zubů je věda sama pro sebe a někdy ani zkušený lékař na to nestačí sám. Proto má k ruce další zkušené odborníky, například jmenujme namátkou zubního implantologa. Když už nepomáhají klasická rovnátka, musí nastoupit on.
Mimochodem těch klasických rovnátek je obrovská spousta. Je to ta věcička, co vidíme na zubech mladých lidí. Oni třeba ani nevědí, že existují taková, která nejsou vidět.
Samozřejmě že jejich použití musí zvážit každý lékař sám a také seznámit případného pacienta s jejich použitím. Ony totiž jako málokteré jdou sundat, například před jídlem, a pak zase nasadit zpět. Bezesporu je to velká výhoda pro toho, kdo si špatně zvyká.
Nyní jste se stručně seznámili s ortodoncií, takže můžete tyto znalosti klidně použít ve společnosti.