Pokrok se jednoduše zastavit nedá. Byli, jsou a určitě i budou mezi námi lidé, kterým to myslí, kterým to v hlavě zapaluje a oni tak bádají a koumají, přemýšlí a uvažují a nakonec poskytují lidstvu všemožná vylepšení, jež usnadňují život lidský.

Není to zase až tak dávno, alespoň z pohledu celých dějin lidstva (o historii vesmíru ani nemluvě), kdy ještě člověk čekal na bouřku, aby mu byl možná z nebes seslán oheň, který by mu mohl být služebníkem a ochráncem. Pak ale přišel kdosi moudrý a vybádal, že se dá oheň získat i bez milosti z nebes, že ho lze vytvořit i křesáním dvou kamenů o sebe, respektive třením dřevěné tyčinky s troudem o podložku. Pak někdo přišel s objevem ohně zapalovaného lupou, se zápalkami a nakonec zapalovači a třeba elektrickými podpalovači plynových sporáků. A kdykoliv se objevil nový z těchto objevů, pohrdlo lidstvo tím starším, zastaralým a primitivnějším způsobem. Nebo vy snad stále ještě stojíte na balkóně a čekáte na bouřku s nadějí, že vám nějaký blesk dá oheň k zapálení cigarety? Nebo o sebe tlučete dvěma křemeny? Ne, že?

Podobný vývoj pak byl zaznamenán v naprosté většině oborů, jež jsou lidstvu vlastní. V získávání pitné vody a potravy, v bydlení, kultuře, elektronice,… Nemohlo tomu být jinak.

A právě v elektronice je vývoj sice záležitostí velice krátkodobou, ale o to rychlejší. A zejména v oblasti přenosu informací.

Vzpomeňte si, jak je to relativně nedávno, kdy Alexander Graham Bell představil první telefon, nebo jak byly leckde ještě docela nedávno využívány k předávání zpráv kouřové signály nebo tamtamy. A dnes? Dnes už naše děti nevěřícně zírají, když uvidí v televizi telefon, jaký byl pro našince za dob socialismu vysněným přístrojem, a ještě více valí oči na aparát, který používá třeba Vlasta Burian v Přednostovi stanice. Dnes už jsou i „hloupé“ telefony docela obyčejnou „cihlou“ a i leckteré z telefonů označovaných jako chytré už jsou dávno za zenitem. Protože telefonování je zbytečně drahé, a když už je tu jiná, přijatelnější možnost…

Mizí tak klasické telefony, mizí telefonní seznamy.

A mizí i tištěné noviny, a to nejen ty, jež byly vždy vhodné spíše jako toaletní papír než jako zdroj kvalitních informací, spíše jen ze setrvačnosti se horko těžko drží tradiční knížky, minulostí jsou audio- i videokazety, CD, DVD, zmizely dopisy a často i pohlednice.

Proč?

Prohrály boj s novějším a dokonalejším následovníkem a konkurentem, tedy internetem. Protože ten je jejich . Ten je dokáže nahradit, ten umí vše ještě rychleji, levněji a lépe. Než třeba telefon.

A tak je možná jen otázkou času, kdy se mne tu někdo zeptá, co že mám vlastně vůbec na mysli tím slovem „telefon“.